Virová imunodeficience koček – FIV, neboli kočičí AIDS
FIV byl poprvé izolován v roce 1986 Nielsem C Pedersenem a Janet K. Yamamotovou na UC Davis School of Veterinary Medicine v kolonii koček, která měla vysokou prevalenci oportunních infekcí a degenerativních stavů a původně se nazývala kočičí T-lymfotropní virus. Předpokládá se, že FIV pochází z Afriky odkud se rozšířil na kočičí druhy po celém světě. Přítomnost viru je v kočičí populaci překvapivě vysoká, například v České republice je pozitivních 5 % koček.
Infekce lentivirem, který způsobuje FIV, může být kočkami velmi dlouho relativně dobře tolerována, takže mnoho z nich navenek nevykazuje žádné významné příznaky. To ale je do jisté míry příčinou tak velkého rozšíření i přes relativně složitý způsob přenosu. FIV se přenáší především hlubokými ranami po kousnutí, kdy virus přítomný ve slinách infikované kočky proniká do tělesných tkání jiné kočky. Kočky FIV+ mohou sdílet misky na vodu, misky na krmivo a používat stejnou podestýlku s nízkým nebezpečím přenosu na zdravé jedince. Pravděpodobnost, že kočka infikovaná FIV přenese virus na jiné kočky v domácnosti, je nízká, pokud nedojde ke krvavým šarvátkám nebo pokud nejsou přítomny otevřené rány, které by mohly umožnit pronikání viru do krve z infikované na neinfikovanou kočku.
Prognóza hodně závisí na péči, jakou majitel FIV pozitivní kočce poskytuje. Pokud je správným způsobem podporován imunitní systém a jsou léčebně kompenzována oportunní onemocnění, může prožít infikovaná kočka dlouhý a plnohodnotný život. Bez přiměřené péče dochází k projevům vleklého, neléčitelného chřadnutí, které nakonec končí smrtí na jinak banální infekce.